Kombinovaná technika na kartonu, 66 x 89,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1961, signováno vlevo dole K. Malich 61.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Práce Karla Malicha, pocházející z širšího souboru děl, které označoval souhrnně jako „Krajiny“, je již čistě abstraktní a ke krajině, jak ji známe z předcházející autorovy tvorby již přímo neodkazuje. Jde o monochromní, gesticky promalované pole, na jehož pozadí se vznášejí volně nanášené útvary modré a šedé, které vyvolávají zřetelné senzitivní pnutí, do nichž již byly zapojeny náznaky pevnějších geometrických forem, uskutečněné bílou a černou. Vnímáme silně vyhraněnou „abstraktní“ světelnou scénu, která by sice mohla být označena za “lyrickou“, nicméně autor sám se tomuto označení vzpíral, a spíše z hlediska své pozdější práce, svá díla z počátku šedesátých let již označoval za vnitřní světelné vize. Z delšího časového odstupu vidíme, že Malich se dostal do polohy, ve které se znaky, zastupující přírodní útvary teprve rodily, že nechtěl být spoután s něčím vnějším, co by jej svazovalo, že dočasně setrvával u senzitivních polí, označitelných za prchavé světelné události. V tomto smyslu je právě tato Krajina nositelkou ojedinělých emotivních vibrací, bezprostředních impulzů, které jí dávají silný zrakový náboj. Malich, který se od konce padesátých let dobíral k abstrakci, si v ní již tehdy zjednával své výjimečné místo v českém poválečném moderním umění. Máme před sebou proměňující se, jako by stále pracující a před naším zrakem se rodící místo, ve kterém dochází k propojení modrých „pavučin“, jemných zhmotněných světelných záblesků, a pevnějších skupenství bílé a černé. Je třeba podotknout, že Malich stále po vzoru impresionistů nepovažoval bílou a černou za barvy, že jim přikládal zvláštní, objektivizující významy, jak je to patrné i z tohoto působivého kvaše. Lze jej pojímat jako vyústění jeho předcházející tvorby, stojící před zvratem, cílícím k pevným geometrickým tvarům. Proto je tak působivý, jako by se před očima neustále rozvíjel, jako by stále sám sebe utvářel. Prostor Malich chápal jako živoucí látku, plnou střetávajících se energií. Z hlediska autorovy tehdejší práce, lze toto dílo srovnat co do účinku s jeho vrcholnými Motýlími krajinami. Máme před sebou úchvatnou ukázku vstupu do Malichova vnitřního světa.