Tuš na papíře, 37,4 x 23,4 cm, rámováno, pod sklem.
Významný představitel české krajinomalby, kreslíř, grafik a pedagog, studoval krajinomalbu u K. Postla na pražské AVU. Měl spoustu soukromých žáků ze šlechtických kruhů a často je i s celou svou rodinou doprovázel na jejich letní venkovská sídla. Malířská tvorba A. Mánesa vycházela ještě z klasicistního názoru na ideálně komponovanou krajinu, kde nebyla nouze o postavy pastýřů a idealizované antické a renesanční stavby, ale postupně se po seznámení s německým romantismem námětově i výrazově proměnila. Architektury na jeho obrazech získaly podobu románskou a gotickou a v krajinách se začala objevovat typická postava poutníka procházejícího romantickou krajinou. Ideově blízký mu byl máchovský romantismus, který ztvárnil v řadě svých krajin, ale oproti Máchovu pojetí poutníka jako vyděděnce je Mánesovský poutník radostným pozorovatelem. Jiným inspiračním zdrojem mu byla holandská krajinomalba 17. století, jež ho motivovala k zájmu o realistický pohled na zobrazenou skutečnost. V letech 1836-1843 působil jako profesor krajinářské školy na akademii v Praze a odchoval zde celou řadu žáků, mezi které patřil B. Havránek, A. Kosárek nebo A. Bubák. Nejvíce jeho umělecký příklad zapůsobil ve vlastní rodině, synové Josef a Quido i dcera Amálie čerpali z jeho díla nejen ve svých záběrech přírody. Mánesovy obrazy a kresby vynikají citem pro atmosféru a zároveň pro přírodní detail. Autorské kresby převáděl do grafiky, které pak sloužily jako předlohy pro práci jeho žáků. Monumentální dílo A. Mánesa je dodnes ozdobou veřejných prestižních sbírek a na aukčním trhu patří mezi sledované události.
Autor viz T 2/73, TD 124, TB 24/3, B 7/133, NEČVU 1/478, E. Reitharová: A. Mánes, 1967.