Olej na lepence, 25 x 30 cm, rámováno, datováno 1907, signováno vpravo dole Ot. Nejedlý.

Komentář PhDr. Mgr. Michael Zachař:
Jako mladý člen Spolku Mánes požíval mladý Otakar Nejedlý jisté autority a byly do něj vkládány naděje. Od roku 1904 poměrně rychle vyzrával jako zdatný názorově dosud nezakotvený, leč invenční malíř lačnící po poznání aktuálních dobových směrů. Po návštěvách Paříže a Londýna zamířil brzy zákonitě na jih, do Říma a Středomoří. Rok 1907 byl pod určujícím vlivem profesora Jana Preislera a je příznačné i dokumentačně unikátní, že tato plenérová práce nese razítko Preislerovy pozůstalosti. Jistě by veliký Preisler nevlastnil okrajovou malbu nedůležitého žáka. Je naopak dokladem významu již mladého Oťase pro tehdejší výtvarnou scénu a Preislera osobně. Malba je neobyčejně volná a v dobrém slova smyslu jednoduchá – vzpomeneme mimoděk na jednoduchost tehdejších krajin Zrzavého. Jsou takto důkazem, že velké umění nespočívá jen v technických a dokladovatelných parametrech, nýbrž v něčem podstatnějším, totiž v účinu a intenzitě výpovědi samé. Okouzlení z nových světů jiné geologie a vegetace ostatně sám Nejedlý skvěle postihl ve svých vzpomínkách. Malby jsou jeho zřetelným a stále ceněným plodem.

Zezadu opatřeno pozůstalostním razítkem Jana Preislera.
Prověřil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Malíř, žák F. Engelmüllera, od r. 1925 profesorem na AVU v Praze. Vedle A. Slavíčka, A. Hudečka a J. Preislera patřil k nejvýznamnějším krajinářům začátku 20. století, s nimiž sdílel i proměny pojetí krajiny od symbolismu k symbolistnímu expresivismu. Po cestách po Cejlonu a Indii, které ovlivnily i jeho tvorbu, vrací se od 20. let ke stále prohloubenějšímu realistickému postoji ke krajině.
Autor viz T 2/191, TD 136, V 3/467, 6/297, TB 25/384, B 7/681, NEČVU 2/556.