"Uhel a běloba na papíře, 34,5 x 25 cm, rámováno, pod sklem, signováno vlevo dole JP.
Mimořádný český malíř přelomu století, jehož dílo je založeno na lyrice, jemnosti, melancholii a osobní symbolice. Od patnácti let studoval na nově založené UPŠ v Praze u F. Ženíška, kde setrval osm let. Již během studia pečlivě plnil zadání školy a dostával první zakázky spojené s prezentací školy. Po ukončení studia vyhrál cenu Světozor o nejlepší kresbu pro tento časopis a poprvé také vystavuje s Krasoumnou jednotou, jejímž členem se stává. V r. 1898 spojil své síly s Mánesem a kromě výstav se podílí také na vydávání časopisu Volné směry. V r. 1902 odjíždí s Antonínem Hudečkem na pobyt do Itálie a o rok později začíná svou kariéru pedagoga jako externista kresby aktu na UPŠ. V následujících letech cestuje a někdy také vystavuje v Paříži, Belgii, Benátkách, Římě a Holandsku. Velký úspěch zažije v r. 1913 v Mnichově na výstavě v Glaspalastu, kdy se jeho dílo dočká mimořádného mezinárodního ohlasu v tisku. Ve stejném roce je angažován na pražskou AVU, kde začne vést všeobecnou část této vzdělávací instituce. O rok později je pozván do amerického Pittsburghu, kde je mu kromě výstavy nabídnuta i profesura na tamější umělecké škole, kterou ale s díky odmítne. V r. 1917 je jmenován po odchodu svého mentora F. Ženíška profesorem speciální školy na AVU, ale již rok nato předčasně umírá. Preislerova tvorba byla založená novoromanticky a symbolisticky, jeho zprvu pohádkové náměty se proměňují do ""autobiografických"" postav zamyšlených jinochů nebo melancholických mileneckých dvojic a procházejí i jeho pozdní expresivní fázi. Celou tvorbu pak provází proces uvolňování a osamostatňování barvy, podmíněný i Munchovým vlivem po jeho pražské výstavě r. 1905.
Autor viz T 2/309, TD 150, TB 27/372, B 8/447, NEČVU 2/646."