Olej na lepence, 72 x 84 cm, rámováno, datace 1907, signováno vpravo dole Ant. Procházka.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Vystaveno:

Antonín a Linka Procházkovi, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město), 1958/03/23 - 1958/05/04;

Antonín Procházka - Linka Procházková, Slovanský ostrov, Praha, 1958/05.

Publikováno:

Albert Kutal, Antonín Procházka, Praha, 1959, obr. 19.

Marcela Macharáčková, Antonín Procházka, Obecní dům, Praha, 2002, s. 303, O 41.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Pobyt Antonína Procházky v Drysicích je doložen již v roce 1906, kdy v nich maloval podobizny příbuzných a přátel. Obraz Drysická hospoda pochází z klíčového období, kdy se uskutečnila výstavy skupiny Osma (1907), jež znamenala rozhodující vstup mladých autorů na umdlévající domácí výtvarnou scénu, jenž byl provedený s velkou energií, patrnou i z tohoto výjimečného obrazu, členěného na žánrové popředí, uskutečněné tehdy oblíbeným daumierovským stylem, a spirituální modré pozadí, vyznačující se výraznými klenbami a do hloubky se otevírajícími prostory. Procházka popředí a pozadí ponechal ve výrazném, velmi účinném kontrastu. Vyšel z epizodického momentu, typickém pro jeho tehdejší zájem o hráče, odehrávajícím se u hospodského stolu. Přestože ve volbě motivu byl částečně ovlivněn Paul Cézannem, dokázal do scény s pěti muži dát výraznou zemitou živost, která dokonale vyjadřuje jejich vztah, odehrávající se kolem ústřední dvojice dvou mužů sedících proti sobě uprostřed kompozice, a dvou, nacházejících se vlevo, přičemž sedící se opírá o hůl a stojící drží v rukou skleničku. Za touto čtveřicí, na modře vymalované stěně je náznak zavěšeného obrazu. Pátá postava, sedící vpravo od čtveřice na pozadí dveří je osamocená, jako by šlo o výrazného pijáka individualistu, držícího se stranou společnosti. Procházkův zájem o tento typ výjevů, vycházející z holandské žánrové malby, byl bezprostřední a generační: tehdejší malíři se příležitostně věnovali lidem žijícím na okraji, částečně pod vlivem četby ruské psychologické literatury. Z hlediska výtvarného je obraz mimořádný: propojení hnědé a modré, barev země a nebe je pojato tak jako by šlo o dva oddělené prostory, jeden každodenní, druhý posvátný. Procházka obraz namaloval v rozhodujícím okamžiku svého počínajícího malířského vývoje. Lze jej označit za strhující dílo, které má silné smyslové hodnoty.