Olej na papíře adjustovaném na lepence, 40 x 57 cm, rámováno, pod sklem,  datace 1898, signováno vpravo dole A Slavíček.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Dílo je přislíbeno na výstavu Sny o krajině - Schikaneder–Slavíček–Moll, podoby krajinomalby středoevropského symbolismu a secese, AJG, 16. 6 - 22. 11. 2026.

Vystaveno a publikováno:

Antonín Slavíček, Jubilejní výstava, S.V.U. Mánes, Praha, 1932, č. k. 20.

Antonín Slavíček 1870-1910, Jízdárna pražského hradu, září – listopad, Praha, 1961, č. k. 48.

Antonín Slavíček Soupis díla, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1965, č. k. 54.

Jan Tomeš, Antonín Slavíček, Odeon, Praha, 1966, č. k. 79.

Antonín Slavíček, GHMP, Praha, 2004, obr. 48, s. 56.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Obraz, pocházející z vrcholného Slavíčkova období, ve kterém měl prvé výrazné umělecké úspěchy, z konce devadesátých let 19. století, rozvíjí základní motiv, jenž se stal příznačný pro celé jeho dílo: ubíhající cestu parkem, pokrytou spadaným listím, lemovanou stromořadím, prozářenou slunečními záblesky. Vypadá jako bezprostředně zachycený krajinný výsek, nicméně způsob jeho pojetí není nijak nahodilý, vyrůstá z celkového směřování autorovy osobnosti. Slavíček si obraz rozdělil mírně vzhůru zprava do leva ubíhající diagonálou, rozlišující jej na dvě části, oblast cesty a oblast vzrostlých stromů, do níž vstupuje až jako jakýsi dramatický motiv druhá diagonála, zhmotněná kamennými schůdky, vedoucími zleva doprava, uprostřed překrytými listím. Slavíček se zajímal o hranu, ubíhajícího prostoru, vyjádřeného cestou, na níž umístil lavičku se sedící figurální stafáží. Každou postavu pojal jinou barvou, přední černou, zadní modrou, jež je jediným výrazným místem s modrou, vyskytující se v celé práci. Obraz je kladen do souvislosti se Slavíčkovými nejvýznamnějšími díly jako je Slunce v lese (1898) či Zahradní zeď (1900). Přestože není autorem datován, byl již počátkem třicátých let vřazen do období konce devadesátých let, jak to vyplynulo ze srovnání s jinými Slavíčkovými obrazy. V našem díle dokázal Slavíček vyjádřit tesknotu uplývajícího času, mizení, záblesky prchavého a proměnlivého světla, nostalgické plynutí, vyvolávající zapomnění, způsob, jímž dokázal vyhranit smyslovou zkušenost a zároveň ji potlačit, jak dokázal vtisknout pevný tvar prchavé náladě.