Výstava Vojtěcha Preissiga (31.7. 1873, Světec – 11. 6. 1944, Dachau) jej představuje jako vytříbeného grafika, autora originálních asambláží a výjimečného malíře. Přináší průřez jeho dílem od raných prací, které vytvořil během svého pobytu v Paříži, kde krátce od roku 1898 působil v ateliéru Alfonse Muchy, přes jeho úspěšné grafické listy, soustředěné v souboru Coloured Etchings (1906), stopově se zastavuje u prací vznikajících během Preissigova pobytu ve Spojených státech: u tisků pro protirakouský odboj (1916 - 1918), u návrhu nástropní malby Art Fundamental (1920 - 1922), který byl souhrnným vhledem do uměleckého tvůrčího procesu, či u jemné tužkové lineární kresby proměnlivé geometrické sítě, představující vstup do oblasti abstraktního umění. Hlavní důraz výstava položila na Preissigovy objevné asambláže, pocházející ze závěru jeho amerického pobytu a zejména na jeho pozdní obrazy, které vznikaly v ústraní jeho spořilovského ateliéru v letech 1936 – 1938, jež významně obohatily evropské malířství o mnoho formálních a významových podnětů. Poprvé po roce 1945 je na výstavě zastoupený i poslední autorův rozmalovaný, rozměrný obraz, který zůstal na štaflích, když jej 21. 8. 1940 odvleklo gestapo. Preissig po polovině roku 1938 přestává malovat a společně se svou dcerou Inkou Bernáškovou (7.2. 1904, Praha – 26. 8. 1942, Plötzensee u Berlína) se podílel na vydávání ilegálního časopisu V boj (1939 – 1940). Jeho dcera byla první Češkou, popravenou nacisty. Preissig umírá po těžkých fyzických útrapách v koncentračním táboře Dachau.