"Tisk na plátně, 85 x 124 cm, datace – 2007-2013, signováno zezadu Pavel Brázda 2007-2013, č. 1/3.
Významný český malíř, po konci války v roce 1945 se nakrátko stal studentem dějin umění a filozofie na Masarykově universitě v Brně. O rok později byl přijat jako student Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze do ateliéru profesora Emila Filly. V r. 1947 je však ze školy vyloučen z důvodu nezájmu o studium. Nakrátko byl přijat na AVU v Praze, kde studoval u prof. Vladimíra Sychry, odkud byl ale v r. 1948 vyloučen. Učil se malířem pokojů, v letech 1951 až 1953 navštěvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, kde se seznámil s Věrou Novákovou, se kterou se oženil. Studium úspěšně zakončil a získal oprávnění tvořit, avšak bez možnosti vystavovat. Jedny z prvních zakázek, které malíř dostal, byly především ilustrace odborné literatury jako např. přírodovědné a lékařské knihy. V roce 1956 získal Brázda stipendium od svazu ČSVU, což mu umožnilo věnovat se nadále výtvarné činnosti. Členem svazu se však nikdy nestal. V roce 1977 se stal topičem v koksové kotelně 1. zubní kliniky na Albertově, kde byl ilegálně vydáván Kritický sborník. Na tomto místě setrval následujících deset let. V roce 1987 odešel malíř do důchodu a ve stejném roce mu byla povolena cesta do USA. Pravidelně mohl vystavovat až po roce 1989, kdy jeho dílo začali soustavně prosazovat výtvarník Viktor Karlík a Terezie Pokorná, a to na stránkách časopisu Revolver Revue. Za r. 1991 obdržel Pavel Brázda Cenu Revolver Revue. První velkou výstavu měl společně se svou ženou Věrou Novákovou roku 1992 v PKC Ženské domovy v Praze. V r. 2008 získal Státní vyznamenání od prezidenta Václava Klause, které Brázda v r. 2013 vrátil, protože mu vadily některé prezidentovy postoje, které se neslučovaly s jeho světonázorem. Jeho rukopis je jedinečný, osobitý a na první pohled nezaměnitelný. Ve své práci se Brázda spíše snažil transformovat stávající podněty moderního umění, nežli by se jim zcela oddal. Inspiraci čerpal zejména z prostředí, ve kterém se jako dítě pohyboval a to sice z Brněnské městské periférie. Jeho dalším zdrojem inspirace se stali lidé se svými běžnými osudy. S takto tematizovanými obrazy se Brázda ocitl v blízkosti malířů sdružujících se kolem Skupiny 42. V r. 1943 založil Pavel Brázda ve spolupráci s přítelem Jaroslavem Dreslerem svůj vlastní styl pramenící z hlavních inspiračních témat nazvaný Hominismus, umění o lidech a pro lidi, kterému se v následujících letech věnoval. Jednalo se o umění, které se dotýkalo tématu obyčejného života a vyvíjelo se téměř svobodně a nezávisle na tehdejším uměleckém proudu. Nedá se však říct, že by Brázdovo dílo vystupovalo svým charakterem proti jakýmkoli tendencím výtvarného umění. Asi nejznámějším Brázdovým dílem v rámci čtyřicátých let se stal obraz s názvem ""Obluda čeká, obluda má čas"" z r. 1949. V šedesátých letech se Brázda blíže zaměřil na strukturu svých obrazů. Postupně své obrazy zjednodušoval a experimentoval s povrchem malby (Tuhý stařec, 1962& Stalinovy závody, 1963). V osmdesátých letech pracoval s různými technikami od nejjednodušších výrazových prostředků lineární kresby až po koláže. Vytvářel řadu kreseb užitím xerografie a posléze je ještě dotvářel volným obtahováním černými linkami. Této technice se věnoval i v dalších letech. Pavel Brázda se aktivně podílel a stále ještě podílí na pořádání různých expozic a prezentací svých prací. Jeho dílo je zastoupeno především v českých veřejných a soukromých sbírkách."