Olej na plátně adjustovaném na kartonu, 67 x 80 cm, rámováno, datace 1914, signováno vlevo dole Prucha.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Obraz bude zařazeno do připravovaného soupisu díla Jindřicha Pruchy.
Vystaveno:
Výstava obrazů ze sbírky JUDr. J. Šafaříka, Alšova síň Umělecké besedy v Praze, 22. září 1934 – 17. října 1934, č. kat. 37.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Velmi živě namalovaná, vyloženě dynamicky pojatá práce, vycházející z bezprostředního pozorování a výtvarného uchopení smyslové reality, je pohledem na obvyklou autorovu scénu: Světlý, sluncem částečně zalitý dům uprostřed obrazu je obklopený kvetoucími stromy, proměnlivou vegetací, přes niž vede pouze šikmá hnědá cesta směrem k domu, jehož zahrádka je ohraničená nahnutým, jakoby polorozbořeným plotem, za nímž tráva přechází do volně namalovaných polí, ukončených hradbou lesa. Dramatickou scénu uzavírá obloha, která je rovněž namalovaná ve výrazném pohybu a barevné proměně. Prucha sice vyšel z náladového impresionismu, avšak dostával se až k určitému mnohem bezprostřednějšímu, téměř expresivnímu výrazu, kdy mu krajina představovala nositelku psychických hnutí. Prucha byl mimořádný kolorista, velmi vytříbené senzibility: na obraze, je třeba upozornit na roli modré v ojedinělém okně na průčelí budovy, na které modrá rovněž přechází ve stín stromu, vrženého vlevo na chalupu. Prucha vyhrotil senzitivitu: zatímco na levou část obrazu dopadá slunce, pravá již tone ve stínu.
Přestože obraz nebyl původně datován, lze jej srovnáním s jinými Pruchovými pracemi, zařadit nejspíše do roku 1914. Má blízko k obrazům jako Ptáčnice (Jaro v Železných horách VI, 1914; repro monografie Jindřicha Pruchy od Jarmily Kubíčkové, Praha 1941, obr. XXXIV), na němž jde zřejmě o stejné stavení, či s obrazem Suchý den (Jaro v Železných horách V), 1914 (obr. XLIII otištěném v téže monografii) nebo s obrazem Jarní odpoledne, 1914 (repro v monografii Pruchy od Jana Tomeše, obr. 36).
Obraz byl vystaven v roce 1934 na výstavě obrazů ze sbírky JuDr. Josefa Šafaříka, která proběhla v Alšově síni Umělecké besedy v Praze (22. září 1934 – 17. října 1934) pod katalogovým číslem 37. Josef Šafařík byl významný sběratel, soustřeďující se na malířství 19. století a raného modernismu. Jeho sbírku obdivoval Antonín Matějček. Mnoho z jeho obrazů, zejména některé ze souboru Pruchova, se dostalo později do sbírek Národní galerie v Praze. Přestože je Prucha jedním ze „zakladatelů“ našeho moderního malířství, pak paradoxně dosud nebylo jeho dílo soustavně zpracováno. Nemohla být tudíž jednoznačně stanovena účast tohoto obrazu na nejrůznějších výstavách, neboť jeho obrazy dostávaly často velmi odlišné názvy a různící se datace. Josef Šafařík půjčoval obrazy ze své sbírky na Pruchovy retrospektivy (např. na jeho výstavu v SVU Mánes v roce 1926), takže je velmi pravděpodobné, že mezi nimi byl i tento obraz.
Obraz zachycuje „esenci“ Pruchy, obsahuje sumu jeho malířského poznání světa.