Olej na plátně adjustovaném na kartonu, 34 x 42,5 cm, rámováno, datace 1930, signováno vpravo dole Wachsman 30.
Zezadu opatřeno výstavním razítkem a štítkem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové a PhDr. Karla Srpa.
Vystaveno:
Poesie 1932, Mánes, 27.10. – 27. 11. 1932, Praha.
Alois Wachsman, Obrazy a kresby z let 1918 – 1942, červenec – srpen 1968, Oblastní galerie Liberec, č. kat. 10.
Alois Wachsman, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, říjen-listopad 1968, č. kat. 4.
Alois Wachsman, Galerie hlavního města Prahy, prosinec 1970 – leden 1971, č. kat. 44.
Publikováno:
Volné směry, roč. 29, 1932.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Tento obraz je krásným příkladem modernistické malby konce dvacátých let, kdy se Wachsman opět vrátil k určité francouzské lekci a velmi svobodně interpretoval podněty Pabla Picassa. Jednoduchá, velmi citově vyhraněná, bezprostřední malba, která byla na svou dobu krajně provokativní, působí i po letech svěže a neotřele. Představuje nejen vhled do tehdejší Wachsmanovy tvorby, ale i do stavu celého českého moderního malířství. Wachsman si obrazu vážil. Považoval jej za reprezentativní. Lze tak soudit podle toho, že jej zařadil na jednu z nejvýznamnějších výstav, která se v meziválečné Praze konala, pojmenovanou Poezie 1932, jíž lze označit za předchůdce pozdějších mezinárodních výstav surrealismu. Na výstavě Poezie 1932 (27. 10 – 27. 11 1932) bylo Koupání zařazeno pod kat. číslem 135 (prodávalo se za 1 300 Kč). Krátce na to bylo Koupání zakoupeno do soukromé sbírky, odkud již bylo zapůjčováno na další tři Wachsmanovy samostatné výstavy: Oblastní galerie v Liberci (1968, č. k. 10), Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem (říjen-listopad 1968, č. k. 4) a Galerie hlavního města Prahy (prosinec 1970 – leden 1971, č. k. 44). Není mi známo, že by bylo někde reprodukováno. Wachsman na obraze propojuje plošnou malbu a linií ohraničený prostor v působivé emotivní zkratce, kterou podporují i barvy jako pískově žlutá a modrá, do nichž zasahuje cihlově červená zleva. Samotné dvě postavy jsou podané v neobvyklém, téměř až karikaturním zjednodušení. Když se tento obraz srovná se stavem moderní české malby v roce 1930 (třeba s Fillou, Štyrským, Toyen), náhle se ukáže, že Wachsman byl názorově poměrně dost vepředu, že při malování vůbec nebral žádné estetické ohledy a překračoval veškeré konvence, což je patrné z lineárně vyjádřených bílo-hnědých (zde dokonce hraje roli i pastózní malba) postav. Přestože se obraz zdá téměř improvizovaný, spontánně provedený, byl silně výtvarně promyšlený. Wachsman neudělal tah, o jehož účinku by předem nevěděl. Každé dílo, jež bylo součástí výstavy Poezie 1932, stojí za pozornost, neboť nám nejen umožnuje upřesnit její celkovou podobu, ale bude důležitým článkem při její plánované rekonstrukci.
Významný malíř a architekt, představitel české avantgardy. Už během studia na gymnáziu navštěvoval kurzy kreslení u malíře L. Šímy. Jako vysokou školu si zvolil náročný obor architektury na ČVUT, díky kterému se seznámil také se svým pozdějším spolupracovníkem a mentorem J. Gočárem. Wachsman se stal členem uměleckého svazu Devětsil, již od svého založení v r. 1920. Vystavoval hned na první jarní výstavě v r. 1922, která byla ve znamení poetického naivismu, a to společně s J. Čapkem, F. Muzikou, K. Teigem aj. Wachsman výrazně zastupoval proud primitivismu přibližující se vkusu lidových vrstev, tedy pelu dobrodružství a dálav z laciných románů. Wachsman realitu přehodnocoval světlem, modelujícím objemy zevnitř a sálajícím z povrchu. Formu chápal jako neporušený, plynulý celek a svůj směr spolu s dalšími ranými členy Devětsilu označoval jako magický realismus. V r. 1928 podniká cestu do Paříže a pravidelně se zúčastňuje kolektivních výstav. V r. 1932 se účastnil výstavy Poesie 1932, kde se prezentoval ve vybrané společnosti P. Klee, M. Ernsta, S. Dalího. E. Filly nebo L. Šímy. V r. 1936 ilustruje knihu přítele J. Friče, kterou vydal Mánes a od té doby ilustruje ještě několik zajímavých básnických sbírek. Jeho tvorbu ale ovlivňuje těžké onemocnění v r. 1937. Ve svém dalším malířském vývoji se Wachsman přiklání k výraznému primitivnímu zjednodušení, potlačujícímu jeho zájem o hodnoty světla a valéru. V r. 1942 předčasně umírá na tuberkulosní zánět mozkových blan.
Autor viz T 2/682, V 5/60, B 10/595, NEČVU 2/931.