Železné jehlice v chromovaném rámu, 21,3 x 21,3 x 20 cm, datace - 70. léta 20. století.

Provenience:

Významná pražská sbírka, první prodej

Vystaveno:

Radek Kratina, Transformovatelné objekty, GVUO, 5. 5. – 7. 6. 1998.

Radek Kratina (1928 – 1999), GHMP, 2013.

Publikováno:

Radek Kratina, Transformovatelné objekty, GVUO, 5. 6. – 7. 7. 1998, obálka katalogu.

Hana Larvová, Radek Kratina 1928 – 1999, Gallery, 2013, s. 146 – 147.

Dílo Radoslava Kratiny, významného představitele českého neokonstruktivismu a vizuálního umění 60. a 70. let, představuje jednu z nejcharakterističtějších ukázek autorovy koncepce variabilních objektů. Kratina v nich spojil přesnost technického myšlení s hravostí lidského doteku. Přenesl zde konstruktivistické principy do sféry interakce, proměnlivosti a osobní zkušenosti diváka. Tento Jehlicový variabil navazuje na autorův legendární Nultý variabi z roku 1964, v němž poprvé formuloval ideu transformovatelného objektu. Zde vyvedeného reliéfu, který lze tlakem prstů tvarovat a měnit v rámci pevně vymezené struktury. V tomto díle ze 70. let je koncepce dovedena do vrcholné materiálové i formální čistoty. Chromovaný železný rám skrývá hustou mřížku pletacích jehlic, které vytvářejí zároveň strnulou i proměnlivou strukturu. Kovový lesk, přesnost linií a rytmus opakujících se prvků připomínají industriální svět, avšak v okamžiku dotyku se objekt stává hravým, měkkým, poddajně reagujícím na zásah ruky. Kratinovy variabily jsou zhmotněním dialogu mezi řádem a náhodou, mezi racionálním a intuitivním. Každá změna tvaru vytváří novou estetickou situaci. Dílo tak nikdy není definitivní, ale neustále se znovu rodí. Autor tímto způsobem navazuje na tradici evropského konstruktivismu a Bauhausu, zejména na Moholy-Nagyho koncepci pohybu a světla, ale zároveň ji posouvá směrem k postmodernímu pojetí participace a osobní svobody. Tento konkrétní variabil patří mezi Kratinovy nejpůsobivější realizace v aukční nabídce. Vyznačuje se mimořádnou precizností, harmonickou geometrií a zároveň silnou poetikou interaktivního umění. V kontextu autorovy tvorby i dějin českého poválečného konstruktivismu představuje zásadní příspěvek k myšlence proměnlivého, otevřeného díla, v němž se divák stává spolutvůrcem. Kratinova díla jsou dnes zastoupena v nejvýznamnějších českých i zahraničních institucích. Toto dílo je výmluvným svědectvím o autorově snaze spojit konstruktivní přesnost s lidskou imaginací, o víře, že i geometrie může být hravá, a že dotyk lidské ruky dokáže oživit i nejchladnější strukturu.