Olej na plátně, 41 x 33 cm, rámováno, signováno vpravo dole FZ Eberl, vpravo dole opatřeno autorskou dedikací.
Typický výjev Eberleho zamyšleně hledících měšťanů okrajové společenské vrstvy je přednesen v jemných pastelových barvách, které podtrhují hladký a plynulý vývin nastolené situace. Zároveň tato odstínová neutralita vzbuzuje v divákovi pocit určitého bezčasí, které plynule přechází až k pocitu melancholie a beznaděje. To vše navzdory kavárenské tematice. Téma optikou impresionistů veskrze radostné, odpočinkové a bezstarostné, které se na počátku a v průběhu 20. století proměnilo ve výjev naplněný pocitem odcizení a společenského odvržení. Ačkoliv je obraz intimního ladění a postavy se téměř sebe dotýkají, jako by jim autor záměrně znemožnil jakoukoliv komunikaci a kontakt skrze imaginární clonu mezi dvojicí. Tyto nedefinované identity v neurčitém čase a místě charakterizující Eberleho fascinaci obyčejnými lidmi v konkrétním psychickém rozpoložení, které diváka přivádí k otázkám. František Zdeněk Eberl patří k mimořádným tvůrcům českého malířství 20. století, který na sebe nechal působit zvláště charakterní prostředí pařížského Montmartru, odkud si snad přivedl onen psychologický zájem o lidské individuum, které je pro něj toliko typické a jímž dodnes uchvacuje a těší náš zrak.