• VERKŠUCÁKOVY MRCHY (TOTÁLNÍ NASAZENÍ)

043 | VERKŠUCÁKOVY MRCHY (TOTÁLNÍ NASAZENÍ)

FÁRA Libor (1925 Praha - 1988 Praha)

Asambláž na dřevě, 102, 5 x 53, 5 cm, datováno 1966, signováno Fára, zezadu opatřeno autorským štítkem s určením, opatřeno znaleckým posudkem PhDr. Jiřího Kužela.
Komentář z posudku PhDr. Jiřího Kužela:
Významná je autorova spolupráce s divadlem, které obdivoval od svého raného mládí. Jeho scénografická řešení i kostýmní tvorba jsou v dějinách českého divadla nezapomenutelná, zejména jeho spolupráce s Divadlem Na Zábradlí, Divadlem za branou a velkými scénami v Ostravě, Brně a pražským Národním divadlem představila Fáru jako skvělého scénografa a zároveň malíře a sochaře, který nesl do jevištní tvorby ve své době nové postupy a prvky. Inscenace hry Král Ubu Divadla Na Zábradlí z roku 1964 byla oním zásadním dílem, kde byla uplatněna řada dřevěných prvků objevujících se v jeho asamblážích. Jestliže se při této příležitosti záměrně hovořilo o odpadu a smetišti, v jeho další tvorbě dochází ke zkombinování do krásné struktury, kdy se jednalo o očistu dřevěného fragmentu. Od poloviny šedesátých let se Fára soustavně zabýval asambláží, kterou chápe jako obrazy a pokud vytvářel prostorové asambláže, byly pojmenovány jako zpola objekty a zpola sochy – krásný materiál.
V této době vzniká i objekt nazvaný Verkšucákovy mrchy (totální nasazení). Následně pak Fára vytváří a shromažďuje objekty pro svoje velké výstavy. Vzdal tak hold a čest minulé civilizaci a přihlašuje se k estetice nalezeného objektu ve spojení se surrealistickou poetikou.
Přední český malíř, grafik a scénograf. Během nacistické okupace studoval na grafické škole Officina Pragensis u J. Švába, kterou absolvoval po studiu reálného gymnázia, kde ho učil Pravoslav Kotík. Vysokoškolská studia absolvuje na VŠUP u E. Filly a F. Muziky. Ve čtyřicátých letech vytvářel surrealistické koláže a objekty, sochy a reliéfy a pracoval s fotografií. V roce 1946 se stal nejmladším účastníkem 1. poválečné výstavy Československého umění v Paříži. V padesátých letech spolupracoval na sbornících surrealistické skupiny s K. Teigem, V. Effenbergerem nebo J. Istlerem a v druhé polovině této dekády se zaměřoval především na geometricky stylizovaná zátiší. Blízce se přátelí s malířem Mikulášem Medkem. V šedesátých letech spolupracoval s významnými pražskými divadelními scénami. V polovině šedesátých let vytvářel asamblážové objekty z řemeslně vyrobených věcí, částí dřevěných nářadí ap. Proslulé jsou také jeho výtvarné práce inspirované jazzovou hudbou, které jsou charakteristické rytmem a černými konturami. V další fázi tvorby vytvářel reliéfy na dřevěné podložce, kde asamblážoval sklářské formy, židle, stolky a jiné předměty. V asamblážích Plechomluva užíval zejména prvky zrezivělého železa. Ve figurativní malbě byl kromě již zmíněného surrealismu ovlivněn také dílem Picassovým. Jeho díla se těšila velkému uznání doma i v zahraničí a jsou zastoupena v českých i světových veřejných sbírkách.
Autor viz Ch 2/211, NEČVU 1/170.

  • zpět