"Olej na plátně, 45 x 35 cm, rámováno, datace 1977, signováno dole uprostřed Hlinomaz 1977.
Vystaveno:
Josef Hlinomaz Malující šašour, Galerie U Betlémské kaple, 3. - 27.11. 2011;
Vzpomínky na budoucí Příbram, Galerie Františka Drtikola, Příbram, 2012;
Josef Hlinomaz: Obrazy - Uničov, MK Uničov 4. 6. 2013 - 2. 9. 2013;
Majoucta, pane Hlinomazv, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, 25. 3. 2014 - 20. 5. 2014; Josef Hlinomaz, Dělá mi potěšení rozesmávat lidi, Prácheňské muzeum v Písku, 5. 6.-1. 8. 2014;
Josef Hlinomaz, Elektrifikace vesmíru, European Arts Investments, srpen – září 2014.
Publikováno:
Katalog výstavy, Josef Hlinomaz Malující šašour, Karlštejnská a.s., Galerie U Betlémské kaple, Praha, 2011, str. 65.
Významný český naivní malíř, populární herec, novinář, ilustrátor. Po maturitě na reálném gymnáziu začal studovat Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, aby se stal profesorem kreslení. Tam ovšem setrval pouhé dva roky. Přihlásil se tedy na konzervatoř, kde se začal věnovat herectví. Na svou původní vášeň ale nezanevřel. Ve svém životě dokázal Josef Hlinomaz skloubit obě umělecké činnosti najednou. Dokázal se živit jak herectvím, tak malířstvím. Své svobody a nezávislosti si patřičně cenil. Jako herec vystupoval velice energicky s vynikajícím smyslem pro improvizaci. Toto své umění dokázal využít i ve výtvarném podání. První obrazy maloval již během druhé světové války, kdy se konala také jeho první skupinová výstava. V r. 1963 se zúčastnil výstavy pořádané Spolkem výtvarných umělců Mánes a o rok později uspořádal svou další výstavu ke svým padesátým narozeninám. Jeho malování se vyznačovalo velice osobitým stylem, kdy začínal obrazy malovat od středu do stran. Byl považován za naivního malíře s nezaměnitelným smyslem pro humor. Náměty pro obrazy nacházel v groteskních situacích, zátiších, krajinách i lidských postavách. Své malířské nadání využil i v oblasti knižní grafiky. V r. 1967 vytvořil ilustraci ke knize Karla Poláčka ""Bylo nás pět"". Ve filmu Všichni dobří rodáci maloval pro Vojtěcha Jasného celý interiér venkovské restaurace, kde se odehrávala taneční zábava, ve které i hrál. Sám o sobě říkal, že se cítí být surreneonaivistou. Jeho dílo se poslední dobou těší nebývalému vzestupu zájmu sběratelů.
Autor viz Ch 3/171."