• PORTRÉT MLADÉ DÁMY

112 | PORTRÉT MLADÉ DÁMY

HYNAIS Vojtěch (1854 Vídeň - 1925 Praha)

Olej na plátně, 37 x 27 cm, rámováno, datace – po r. 1880.
Opatřeno odborným posudkem doc. PhDr. Marie Mžykové, CSc.
Komentář doc. PhDr. Marie Mžykové, CSc.:
Zdánlivě jednoduché kompoziční schéma tohoto portrétu je postaveno na subtilních, rafinovaných prvcích, umocňujícím účin malby z Hynaisova raného období, kdy se na pařížské scéně osamostatňoval. Portrétní tvorba byla významná pro jeho existenční zázemí, na druhé straně Hynais sám oslovoval vybrané modely studie v rámci studijní přípravy větších kompozic.
Právě v roce 1880, kdy Hynais ukončil studia na École des Beaux – Arts, hledal samostatnou dráhu, která se ubírala ve třech proudech. Zprvu přistoupil k syntetizující, uvolněné malbě, která nejpřesvědčivěji vypovídala o talentu, odvíjejícího se v linii koloristické malby Velasquezovy a právě tak Manetovy – např. Venuše s amoretty, 1880; Sedící dáma v klobouku, 1880, Motiv z Versailles, 1880 (viz M. Mžyková, Hynais. 1989/1990, obr. 2 aobr. 3). Další řadu tvořily objednané portréty, jimž se dle korespondence věnoval nerad, nicméně jej živily. Dále experimentoval s kompozicemi na mytologické i biblické téma (Perseus osvobozuje Andromedu, 1880. Samson poráží sloupy Dagonova chrámu, 1880). V tomto případě šlo také o zmíněná studia modelů pro větší kompozice. Portrét mladé dámy lze řadit do průsečíku dvou proudů, malby portrétní i studijní. Přitom malba nepochybně vznikla v době, kdy pro své studijní záměry využíval studentky z ateliéru Gerômova. Zároveň je jisté, že se Hynais stýkal s dámami z další umělecké sféry, jíž bylo divadlo. Souoviselo to hlavně s klientelou jeho slavného přítele Paula Baudryho, hlavního dekoratéra pařížské Opery, s nímž se stýkal a v mnohém také spolupracoval. Zřejmě mezi členy Opery nacházel i své klienty. Ostatně jeden z Hynaisových obrazů (zmíněnou Venuše s amoretty) si odnesla jistá primabalerína.
A právě soudě podle postoje portrétované dámy či „mluvícího“ gesta – ten maně připomene postoj baletky. Její milý pohled, laskavost a vlídnost, přibližuje osobu zvyklou na otevřenou komunikaci. Svým optimistickým laděním portrét a zároveň neuzavřenou kompozicí (týkající se nedokončené pravé ruky) lze řadit mezi studie k připravovanému konkrétnímu dílu, z nichž mnohá zůstala ve Francii. Pokud jde o vlastní malířské pojetí, byla zde nastavena dráždivost perfekcionistické malby akademiků v případě vyobrazené postavy a „neupraveného“, skicovitě nastíněného pozadí. Jde o metodu klasiků, z nichž byl příkladem již Jacques-Louis David, jenž své propracované portréty kladl na skicovitě naznačené pozadí.
Významný český malíř, dekoratér, grafik a ilustrátor, studoval u A. Feuerbacha na Akademii ve Vídni, později také na pařížské École des Beaux-Arts v Paříži u J. L. Géróma. V letech 1874 a 1877 pobýval v Itálii, kde se inspiroval tamními náboženskými a mytologickými obrazy. V této době také namaloval nástěnné malby českých světců v kapli Českého hospicu v Římě. Delší dobu strávil v Paříži, kde se věnoval zejména dekorativní malbě a spolupracoval s porcelánkou v Sévres. V letech 1881 až 1883 vytvořil hlavní oponu Národního divadla, která nahradila shořelou oponu F. Ženíška. Vyhrál také výběrové řízení pro několik dekorativních maleb v Národním divadle. Na základě úspěchu provedení byl angažován také k dekorativním malbám pro Dvorní divadlo ve Vídni a Národní muzeum v Praze. Od r. 1893 byl profesorem na pražské AVU. V letech 1891 a 1895 navrhl plakáty pro národopisné výstavy v Praze. Byl skvělým kreslířem a malířem, měl cit pro vystižení barevné atmosféry.
Autor viz T 1/392, TD 78, V 6/89, TB 18/212-214, B 5/690, NEČVU 1/295.

  • dosažená cena: 160 000 CZK