Olej na kartonu, 31 x 26 cm, rámováno, datace 1900, signováno vpravo dole Paris M. Jiránek.

Publikováno:

Tomáš Winter, Miloš Jiránek, Zápas o moderní malbu 1875 – 1911, Praha, 2012, s. 37.

Obraz Paříž z je výjimečným dokladem tvorby Miloše Jiránka, jednoho z nejvýznamnějších českých malířů přelomu 19. a 20. století, jenž se stal tichým, ale důležitým hlasem české moderny. Dílo vzniklo během jeho pobytu ve Francii, kdy se intenzivně seznamoval s novými uměleckými proudy, především impresionismem a symbolismem, a zároveň v sobě formoval osobitou výtvarnou řeč, která se vyznačuje niterností, kultivovaností a smyslem pro lyrickou náladu. Zachycení pařížské městské krajiny, lemované alejí stromů s podzimním zabarvením listí, působí tichým dojmem meditativní procházky. Kompozice je koncipována s důrazem na perspektivu a prostorové vedení, které diváka vábí do hloubky obrazu. Dominantní strom v popředí rozděluje výjev na dvě roviny – intimní blízkost a vzdálenou perspektivu – a vytváří dojem účasti, jako by divák stál přímo na místě. Jiránek zde mistrně využívá tlumený kolorit s převahou teplých zemitých tónů, které podtrhují melancholii a podzimní atmosféru. Jeho práce se světlem je subtilní, nikoli efektní – nevyužívá kontrasty k dosažení dramatičnosti, ale k vyjádření tiché harmonie. Měkké tahy štětce a rozostřené kontury naznačují vliv impresionismu, avšak Jiránek se od svých francouzských vzorů odlišuje ztišenou emocionalitou a racionalitou výstavby obrazového pole. V kontextu své doby byl Miloš Jiránek jak malíř, tak vlivný kritik a esejista. Byl úzce spjat s okruhem Volných směrů a Spolkem výtvarných umělců Mánes. Spolu s Antonínem Slavíčkem, Janem Preislerem nebo Františkem Kupkou patřil k intelektuální elitě českého umění, která usilovala o propojení národní identity s evropskou kulturní tradicí.

Obraz Paříž představuje nejen osobní reflexi Jiránkova pařížského pobytu, ale i součást širšího kulturního dialogu mezi českým a francouzským uměním na přelomu století. Je dokladem autorova hlubokého vnímání civilizačního prostředí a jeho schopnosti převést každodenní realitu v poetický, téměř snový výjev. V rámci jeho díla jde o mimořádně cenný příklad spojení městského motivu s lyrickým ztvárněním, které je pro Jiránka tak charakteristické.