078 | NA LAVIČCE PŘED FABRIKOU

    KOTÍK Pravoslav (1889 Slabce u Rakovníka - 1970 Praha)

    Olej na překližce, 27 x 46 cm, rámováno, datace 1930, signováno vlevo dole P.Kotík 30, zezadu na rámu výstavní razítka.
    Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
    Vystaveno:
    Pravoslav Kotík 1889 – 1970, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, říjen – listopad 1991;
    P. Kotík, K. Holan, J. Kojan, F.V. Mokrý, Galerie Mary Šnoblové, 1935;
    152. výstava členská, Spolek výtvarných umělců Mánes, Obecní dům v Praze, 20. září – 20. listopadu 1930, č. kat. 135.
    Publikováno:
    Marcela Pánková, Soupis malířského díla Pravoslav Kotík 1889 – 1970, Národní galerie v Praze, str. 124, soupis č. 262.
    Svaz Československých výtvarných umělců, Pravoslav Kotík Souborná výstava díla 1913 – 1959, Mánes, únor – březen 1960.
    Pravoslav Kotík obrazy z let 1914 – 1930, Krajská galerie Liberec, duben 1960.
    Komentář PhDr. Karla Srpa:
    Pravoslav Kotík měl smysl pro zkratku a pro povýšení letmo zhlédnuté události do vyšších uměleckých souřadnic. Jednoduchý motiv, oblíbený v malířství a sochařství od poloviny dvacátých let, dvou lidí sedících na lavičce, dokázal vyjádřit nejen velmi živě, ale dal mu jedinečné výtvarné rozpětí, které z něj činí výjimečnou událost. Lze si povšimnout především světelných hodnot. Žlutá lavička s naznačenými cihlovými domy v pozadí vrhá stín. Zatímco pravá postava téměř tone ve světle, levá je celá zastíněná. Kotík tak dal zvolené scéně ostré, dynamické pnutí, vyjádřené kontrastem temně modré a žlutozelené. Malířské provedení vykazuje silné soustředění na oba hlavní nositele děje, jež zachycuje v důvěrném rozhovoru, zatímco okolí je pojednáno pouze náznakem. Je zřetelné, že scénu, která připomíná obrazy Josefa Čapka, měl autor odpozorovanou, že maloval výjev, jenž mu byl blízký, k němuž měl vztah. Obraz pochází z období, kdy již byl Kotík uznávaným autorem, který si již probojoval své místo na české výtvarné scéně řadou výstavních a skupinových aktivit.
    Český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog, studoval u prof. Maška, Dítěte a Schikanedera na UPŠ v Praze. Byl členem S.V.U. Mánes, Sociální skupiny (společně s K. Holanem, M. Holým a sochařem K. Kotrbou) a vystavoval také s Uměleckou besedou. První samostatnou výstavu měl v r. 1927 v Rudolfinu v Praze. Od 20. let až do r. 1937 podnikl řadu studijních cest do Paříže. Zpočátku bylo jeho dílo ovlivněno fauvismem a expresionismem. Ve dvacátých letech se přiklonil ke geometrizujícímu kubismu, který se projevil hlavně v redukci a zjednodušení obrazové struktury, později se nechal inspirovat také novoklasicismem. Leitmotivem Kotíkova díla byla existence člověka v jeho složitých mezilidských vztazích. Od padesátých let se u něj začala objevovat ovšem i nefigurativní témata, ve kterých nechal promlouvat surrealismus, např. cykly Živly nebo Děs. Výrazně v nich vystupují jednoduché tvary a barevnost, závěr jeho tvorby pak celý patřil abstrakci. Ve svých grafických pracích a ilustracích (dřevoryty, lepty, litografie) zobrazoval sociální a intimní témata. Během života byl oceněn řadou prestižních ocenění jak doma tak v zahraničí, třeba stříbrnou medailí na Světové výstavě v Paříži. Uznání dosáhl zejména v šedesátých letech, kdy se těší jeho dílo značné publicitě i obecného přijetí širokou veřejností. Souborně bylo jeho dílo prezentováno až posmrtnou výstavou v NG v r. 1991. Dnes patří k respektovaným a sběratelsky oblíbeným autorům.
    Autor viz T 1/538, 2/769, TD 102, V 3/104, B 6/297, NEČVU 1/387.

    • zpět