Uhel na papíře, 201 x 77,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1957, signováno vlevo dole Matal 57, vlevo dole opatřeno dedikací 8/X – 58 Honzovi N.

Bohumír Matal patří k významným představitelům československého poválečného umění 2. poloviny 20. století. Své období uměleckého zrání strávil Matal v oboru uměleckého řemesla a roku 1937 nastoupil na Školu uměleckých řemesel v Brně. Po skončení války, r. 1945 se Matal vydal cestou malířství a své myšlenkové i výtvarné inspirace našel u členů Skupiny 42. Mezi hlavní výrazový repertoár tohoto autorova období patřilo organické propojení člověka a techniky, života ve městě a dále pohled na obecně křehké lidské bytosti a civilizaci. V Matalově tvorbě se podepsaly jeho dvouleté zkušenosti ve speciálce dekorativní malby u prof. Emila Hrbka a Františka Süssera a tím se stává Matalův lineárně stylizovaný výtvarný projev naprosto nezaměnitelným. Předkládaná kresba, datovaná do roku 1957, je skvělým příkladem autorova řemeslného přístupu k formě kresby, jeho zaujetí liniemi a v neposlední řadě sociálními tématy, jež Matala spojují se zmiňovanou Skupinou 42. Využití kresebnosti k dotvoření hmoty stojícího aktu napomáhá k onomu pohybu. Zákruty slabších a silnějších linií jsou Matalem použity výtečně a dokazují umělcův cit pro zachycení pohybu života ve stálosti bytí. Autor vytvořil poutavou interpretaci ženského těla, částečně zgeneralizovanou na základní tvarosloví, přesto vypovídající plně o kráse ženy jako takové.