Olej na plátně, 42 x 53 cm, rámováno, datace - 40. - 50. léta 19. st., signováno vlevo dole AP.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Námět je jednou z mnoha variant krajinného záběru, který je součástí autorova vzorníku. Vzorníky, obsahující miniaturní obrázky s variacemi přírodních motivů o rozměrech pohybujících se mezi třemi až dvaceti centimetry, jsou Piepenhagenovou specialitou také jistou zvláštností nejen v naší, ale i evropské malbě. Piepenhagen tak vytvořil bezpočet kompozičně si podobných nočních rybolovů, lesních mýtin, stezek, jezer a říček za úplňku nebo zamlžených cest směřujících k dalekým vrcholům. Vždy však v mimořádné malířské kvalitě, jak dokazuje předložená Horská krajina s říčkou. Ta je mimořádná nejen kvalitou malby, ale i svými rozměry, větší část Pipenhagenovy tvorby tvoří krajiny spíše komorních velikostí. Piepenhagen byl autor osobitých přírodních záběrů plných melancholického sentimentu a emocionality, jeho malířský rukopis je nezaměnitelný.
Významný malíř krajinář, mistr romantických kompozic a nálad, studoval u krajináře J. H. Wuesta v Curychu. Od r. 1910 se trvale usadil v Praze. Od dvacátých let se intenzivně věnoval krajinářství. Jeho varianty horských krajin a jezer mají snový charakter, podtržený jemnou barevností a přízračnou světelností. Přátelil se s J. Navrátilem, který mu byl také blízký malířským stylem, a s A. Stifterem, rakouským krajinářem a básníkem biedermeierovské vize přírody. Od 30. let obrazy nedatoval a autorskou signaturu změnil na ligaturou psané AP. V této době si také vypracoval svůj příznačný malířský styl, který podpořil studijními cestami po krajinách v Německu, Belgii a Francii. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, na vodní hladiny se zrcadlením úplňku, na lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené scenérie. Koncem 50. let se na jeho obrazech přestala objevovat početnější stafáž, jen osamělý poutník oživuje krajinu. Ve svých romantických kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj únik do snění a k přírodě. Podle vzpomínek dcery Charlotty maloval i v ateliéru. V závěru tvorby se Piepenhagen snažil o zásadní barevné scelení a přistoupil k redukci na černou a bílou. Peiepenhagenova tvorba byla už za jeho života velmi oblíbená, mezi její obdivovatele patřil třeba J. Neruda a dodnes se těší neutuchajícímu zájmu uměnímilovné veřejnosti.
Autor viz T 2/269, TB 26/598, B 8/313, NEČVU 2/611.