"Pastel na papíře, 33 x 21,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace – 1900, signováno vlevo dole JP.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Varianty díla publikovány:
Matějček Antonín, Jan Preisler, Melantrich Praha 1950, varianty díla v obrazové části pod č. 38 a 39;
Wittlich Petr a kol., Jan Preisler (1872-1918), Obecní dům Praha 2003, varianty díla na str. 81-83, 92;
Matějček Antonín, Jan Preisler (1873-1918), NG v Praze a SČVU Praha 1964, varianty díla pod č. 21, 22, 24.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Máme před sebou krásnou studii, která potěší všechny milovníky pastelů Jana Preislera, dosud neznámou kresbu, jež byla desítky let v pozapomenuté soukromé sbírce. Jde o přípravnou studii k jednomu z nejvýznamnějších obrazů z dějin českého moderního umění, triptychu Jaro (1900), zlomovému dílu, důrazně otevírajícímu cestu českého umění k modernímu projevu dvacátého století. Kresba v sobě obsahuje všechny jemnosti, příznačné pro obdobné studie Preislera, které prováděl téměř pokaždé, dříve než se odhodlal namalovat konečný závěsný obraz. Tentokráte můžeme obdivovat éterické tělo dívky s výraznými žlutými vlasy, sedící na prudce se svažujícím krajinném výběžku, jenž Preisler zúžil do plochy, čímž důrazně potlačil prostor. Dívčina tvář, otočená vpravo jako by někoho pozorovala, uvádí do vyobrazení děj, který není znázorněný, ale může být tušený. Sedí na mezi, ohraničené oblíbenými Preislerovými motivy tenkých kmenů stromů, jednoho bílého, druhého černého, jež jako by vymezovaly celou scénu, přičemž stráň je poseta nejrůznějšími jarními květinami, dalším Preislerovým stěžejním motivem. Z pastelu vyzařuje jemnost, ušlechtilost, hloubka výtvarného poznání. Lze jej srovnat jednak se známými uhlovými kresbami, jednak s drobnými olejovými studiemi (Antonín Matějček, Jan Preisler, Praha 1950, obr. 38, 39, 46, 47; Jan Preisler, Jízdárna Pražského hradu, Národní galerie, 1964, č. k. 21), abychom si uvědomili, s jak subtilními přechody a tvarovými kontrapozicemi Preisler pracoval, jak neponechával ani drobnou část kresby náhodě a propojil pocitovost s mimořádnou výtvarnou kulturou. Špičkový pastel je zřetelným obohacením v poznání nejvýznamnějšího Preislerova díla vůbec. Jeho vizuální sdělení doslova zrak magnetizuje.
Mimořádný český malíř přelomu století, jehož dílo je založeno na lyrice, jemnosti, melancholii a osobní symbolice. Od patnácti let studoval na nově založené UPŠ v Praze u F. Ženíška, kde setrval osm let. Již během studia pečlivě plnil zadání školy a dostával první zakázky spojené s prezentací školy. Po ukončení studia vyhrál cenu Světozor o nejlepší kresbu pro tento časopis a poprvé také vystavuje s Krasoumnou jednotou, které se stává členem. V r. 1898 spojil své síly s Mánesem a kromě výstav se podílí také na vydávání časopisu Volné směry. V r. 1902 odjíždí s Antonínem Hudečkem na pobyt do Itálie a o rok později začíná svou kariéru pedagoga jako externista kresby aktu na UPŠ. V následujících letech cestuje a někdy také vystavuje v Paříži, Belgii, Benátkách, Římě a Holandsku. Velký úspěch zažije v r. 1913 v Mnichově na výstavě v Glaspalastu, kdy jeho dílo zažije mimořádný mezinárodní ohlas v tisku. Ve stejném roce je angažován na pražskou AVU, kde začne vést všeobecnou část této vzdělávací instituce. O rok později je pozván do amerického Pittsburghu, kde je mu kromě výstavy nabídnuta i profesura na tamější umělecké škole, kterou ale s díky odmítne. V r. 1917 je jmenován po odchodu svého mentora F. Ženíška profesorem speciální školy na AVU, ale již rok nato předčasně umírá. Preislerova tvorba byla založená novoromanticky a symbolisticky, jeho zprvu pohádkové náměty se proměňují do ""autobiografických"" postav zamyšlených jinochů nebo melancholických mileneckých dvojic a procházejí i jeho pozdní expresivní fázi. Celou tvorbu pak provází proces uvolňování a osamostatňování barvy, podmíněný i Munchovým vlivem po jeho pražské výstavě r. 1905.
Autor viz T 2/309, TD 150, TB 27/372, B 8/447, NEČVU 2/646."