Olej na plátně, 85 x 137 cm, rámováno, datace 1937, signováno vpravo dole Rabas 37, zezadu opatřeno výstavním štítkem a štítkem Ústředního svazu ČS. výtvarných umělců.
Opatřeno autorským průvodním dopisem.
Vystaveno:
Výstava národního umělce Václava Rabasa, Jízdárna pražského hradu, září - listopad, 1956, kat. č. 184.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Čelný malíř české krajiny 20. stol., po maturitě se hlásil na UMPRUM, ale nebyl přijat, proto nastoupil na roční vojenskou službu. Z kasáren umístěných na úpatí Kinského zahrady měl možnost sledovat aktuální trendy evropské malby na četných pražských výstavách, které mohl navštěvovat a přímo z okna se díval na pavilón postavený S.V.U. Mánes pro výstavu A. Rodina projektovaný J. Kotěrou. Roku 1906 se přihlásil ke zkouškám na AVU v Praze a byl výrazně úspěšnější, studoval u B. Roubalíka, V. Bukovace, ale nejvíce si oblíbil ateliéry J. V. Myslbeka a H. Schwaigera. Rabas však nebyl spokojen s poměry na AVU a otevřeně jí v roce 1909 kritizoval ve veřejné stati, což vedlo k ukončení jeho studia. Po odhodu ze školy vstoupil do Umělecké besedy a společně s přáteli Oldřichem Koníčkem a Karlem Boháčkem připravili první společnou veřejnou výstavu, která se sešla vesměs s kladným přijetím. Vedle vlivů umění světového, zejména pak H. Daumiera a P. Cézanna je v jeho díle patrná vazba na českou krajinářskou tradici. V monumentálně komponovaných, barevně působivých obrazech zpodobuje krajinu rodného Krušovicka a v ní i obecnější podobenství rodné země. V letech 1911 - 13 se na AVU vrátil po změně pedagogů a jeho studium u M. Švabinského bylo vedeno už víceméně formálně. Důležité však bylo, že se mohl v létě se spolužáky vydat do Pažíže a na zpáteční cestě navštívit také výstavy francouzských umělců v Německu. Hned po mobilizaci v roce 1914 odchází po krátkém výcviku do boje a po zranění v bitvě v roce 1917 se dočká superarbitrace. Může se znovu vrátit k malířství. V jeho díle se tak objeví teskné kresby haličské krajiny. Dvacátá léta znamenají pro jeho tvorbu zejména strohé a věcné obrazy každodenního života z rodného Krušovicka, ale také monumentální krajiny Českého středohoří. Po roce 1928 až do další války vznikají vrcholná díla Navečer v podzimní krajině, Pálená země, Ticho v oranicích, Selský katastr aj. Právě v těchto dílech velkoryse skládá tvary a hmoty, barvy a prostory k přesnému zobrazení hodnot domova v tradici české malby. Po skončení války se od let 1946 začínají jeho obrazy v rámci prezentace československého umění dostávat na zahraniční přehlídky do Edinburghu, Londýna, Bruselu, Terstu, ale i do Švédska. Poválečné období je u Rabase ve znamení lyrického pojetí krajiny a na počátku padesátých let zobrazuje prudké nálady a monumentální obrazy. Zradí ho však zdraví a těžký infarkt v roce 1951 ho na několik let odstaví od palety a štětce. Poslední obrazy Léto nad polní cestou, Doma nebo Západ namaloval v roce 1954 po řadě perokreseb.
Autor viz T 2/338, TD 154, V 4/5, TB 27/536, B 8/564, NEČVU 2/666.