Olej na lepence, 54 x 69 cm, rámováno, datace 1901-02, signováno vpravo dole VRadimský.
Publikováno:
N. Blažíčková-Horová – V. Radimský, 2011, k výstavě V. Radimský, GHMP Městská knihovna v Praze, 2011, kat. č. 133
Pravost ověřila PhDr. N. Blažíčková-Horová a PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Komentář PhDr. Mgr. Michael Zachař:
Plenérové krajinářství druhé poloviny devatenáctého století přineslo zásadní změnu vnímání krajiny coby předmětu zobrazení. Vystoupení krajinářů z osidel zavedené akademické šablony, opuštění zlatavého sjednocujícího ateliérového tónu a osvobození tvůrčího ducha přineslo v době kolem roku 1900 bezpočet autorských krajinářských variací od van Gogha, Muncha až po kubisty. Pionýry změny byli ovšem samozřejmě impresionisté v čele s Claudem Monetem. Ten pěstoval jednoznačně svůj styl malby ve svém prostranném sídle v severofrancouzském Giverny, kam se za ním jako za svým guru slétali malíři z celého světa. Byl mezi nimi i kolínský rodák Václav Radimský, jemuž bylo dáno několik let malovat doslova vedle Moneta a spolu s ním. Právě malby z těch let patří k těm nejjadrnějším i nejpřesvědčivějším. Živost štětcového podání, barevná opulentnost a celkový švih opravňují vřadit tento obraz mezi nejtypičtější a velmi krásná Radimského díla.
Malíř krajinář, studoval nejprve ve Vídni, odtud odešel do Francie a usadil se v Barbizonu, v místě, které dalo vzniknout silné krajinářské škole. Jeho obrazy vystavené r. 1899 v Praze byly první informací o impresionismu. Jeho principy práce s barvou a světlem v podstatě charakterizují jeho celoživotní tvorbu, i když později v konzervativní podobě. Na rozdíl od Mařákových žáků¸ kteří více nebo méně vycházeli ve své tvorbě z citového vztahu ke krajinnému tématu, respektoval o několik let starší Radimský spíše analytický postup impresionistů, ale zejména jejich techniky malby. Ideu, na níž hnutí stálo, však nebyl schopen dále rozvíjet. Autorův narůstající konzervatizmus tak vyústil v početných krajinách z Polabí, jež vznikly v době mezi válkami a v posledních letech jeho života.
Autor viz T 2/341, V 4/8, TB 27/549, B 8/572, NEČVU 2/668.