• TŘI ŽENSKÉ AKTY

298 | TŘI ŽENSKÉ AKTY

RÓNAI RIPPL Joszef (1861 Kaposvár - 1927 Kaposvár)

Olej na plátně, 60 x 90 cm, rámováno, datace – 90. léta 20. st., signováno vpravo dole Rónai.
Opatřeno odbornou restaurátorskou zprávou Dr. Gábora Belláka.
Původní profesí lékárník, který vystudoval obor v Budapešti, zanechal této profese hned po absolutoriu, v roce 1884 a vydal se do Bavorska na Akademii výtvarných umění v Mnichově. O dva roky později získal stipendium Maďarské státní umělecké rady, jež mu umožnilo zanechat studií v podle něj zkostnatělém a upjatém Mnichově a odjel do města umělců, do Paříže. Zde nastoupil do Munkácsyho ateliéru. Munkácsy byl v Paříži uznávanou veličinou a pod jeho vedením se Rippl-Rónai úspěšně vypracoval. Dokonce se později stal mistrovým asistentem. Věděl ovšem, že chce-li se stát originálním umělcem, musí se vymanit z Munkácsyho vlivu. V roce 1888 se seznámil s pozdějšími členy skupiny Nabis. Pod vlivem této skupiny namaloval své první originální dílo: Pont-Avenskou krčmu - zemitý výjev plný chmurných tónů. K jeho dalšímu uměleckému růstu došlo pod vlivem mnoha dalších umělců, především skotského malíře Knowlese a přátel ze skupiny Nabis. Prvním velkým úspěchem se stal obraz Má babička vystavený na Salónu v roce 1894. Rónai je také mimo jiné autorem portrétu maďarské klavíristky a skladatelky Zdenky Ticharich. Na přelomu století se vrátil zpět do Maďarska. Zde byla místní kritika k jeho dílu zprvu nedůvěřivá, nakonec však autor prorazil výstavou Imprese 1890–1900. Malíř cestoval po Belgii a Rusku, aby se nakonec v roce 1902 definitivně usadil v rodném Kaposváru. Zde se věnoval nejen malbě, ale i designu (vrcholem jeho návrhářství je Andrássyho jídelna). Rónai prosazoval názor, že umělec má žít nejen svým dílem, ale i interiérem, ve kterém žije a tím, jak se obléká. V letech 1911–1913 slavil úspěchy na výstavách ve Vídni, v Budapešti, ve Frankfurtu i Paříži. Vytvořil též slavnou vitráž v Ernstově muzeu. V roce 1914 odcestoval s manželkou do Paříže, tam byl po vypuknutí světové války dočasně internován. Později jako rakouský voják nastoupil na frontu. Posledním velkým dílem byl portrét přítelkyně Zorky v roce 1919. V roce 1927 zemřel ve své vile Roma v Kaposváru. V roce 1912 získal autor za svou práci stříbrnou medaili na Mezinárodní výtvarné výstavě v Amsterodamu. O dva roky později získal ve Vídni zlatou medaili za Maillolův portrét, který v současné době vlastní Musée national d'art moderne v Paříži. V roce 1925 byla jeho práce oceněna belgickou medailí rytíře Leopolda. Ve stejném roce dostal pozvání od galerie Uffizi, aby se podílel na světově proslulé sbírce autoportrétů. Autor je považován za nejlepšího maďarského představitele post-impresionistického a secesního směru. Na počátku 20. století maloval jemnou, pastelovou technikou. Pro dílo autora je typická sytá barevnost, stylové linie a dekorativní prvky. Ve svých dílech zaznamenal maloměstský život. Umělec dokonce vyvinul vlastní styl malby, nazývající kukuřičná jádra, který vznikl užitím jasných, plných barev nanášených malými štětci, které zanechali odlišné, barevné skvrny.

  • zpět