Patinovaný bronz, mramorový podstavec, výška 61 cm, značeno ŠTURSA.
Sochař Jan Štursa, žák J. V. Myslbeka na AVU v Praze, představuje svou tvorbou syntézu problémů evropského sochařství počátků 20. století. Vychází z melancholických nálad symbolismu a secese, pod vlivem Bourdellovým se však propracovává k osobitému pojetí sochařské monumentality a jednoduchosti stavby, jíž pak v podstatě naváže na Myslbekův odkaz. Charakteristickým rysem jeho tvorby je silná citovost a lyričnost, které jej přivádějí k prostým námětům a lapidárním řešením. Tento rys se stane jedním z nosných impulsů pro české sochařství, na jehož formování se podílel i jako profesor AVU v Praze, kde se stal Myslbekovým nástupcem.
Autor viz T 2/568, TD 190, V 4/384, TB 32/260, B 9/886, NEČVU 2/846.