Upravená serigrafie na papíře (autorský střih), 56 x 70 cm (původní velikost 70 x 70 cm), rámováno, pod sklem, datace - 1968, signováno zezadu Sýkora 44/140, vlevo dole tužkou list č. 44/140.
Grafický list byl použit jako ústřední motiv na plakát výstavy Neokonstruktivismus a op-art ze sbírek galerie, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, 2005.
Publikováno:
SÝKOROVÁ, Lenka (ed.), VANČÁT, Jaroslav (úvodní studie): Zdeněk Sýkora – Grafika. Gallery, Praha 2008, soupis grafik str. 153.
Komentář Lenky Sýkorové:
.. „autorské střihy“ nebyly u struktur výjimečné – sama o tom píšu v knize (viz L. Sýkorová, J. Vančát, Zdeněk Sýkora, Grafika,Gallery, 2008, na str. 143 – 148). Několik takto „upravených“ serigrafií se nachází i ve sbírkách českých galerií (NG, Museum Kampa). Tyto autorské střihy měly několik důvodů. Prvním a základním byl nový pohled na vlastní dílo – i samotné struktury malované na plátně totiž od roku 1967 procházely určitým vývojem, kdy autor jejich rastr naklonil, aby tak dal najevo, že se nejedná o žádnou kompozici dané plochy, ale o na všechny strany pokračující strukturu. Proto i u serigrafií, které mají původně rastr rovnoběžný a respektující formát papíru, najdeme takové úpravy, kdy jsou elementy přeťaty, rastr nakloněn nebo mají serigrafie neobvyklý tvar. Všechny takové úpravy opravdu upozorňují na strukturální základ díla (nikoli kompoziční, nikoli op - artový). Sýkorovi velmi záleželo na tom, aby jeho struktury byly vnímány jako kombinatorické, tzn. že jde o vzájemné vztahy jednotlivých elementů vytvářejících celek. Některé úpravy (jako v případě Vaší serigrafie) pouze dokládají funkčnost struktury jako takové, neboť její základní vlastností je dělitelnost (viz. Paul Klee, Pedagogický náčrtník) – měla by fungovat každá její část.
Významný český malíř, grafik, sochař a pedagog, který platí za výrazného představitele avantgardního umění a konstruktivismu a za průkopníka počítačového umění. Zdeněk Sýkora vystudoval obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování a absolvoval v roce 1947 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tento obor se před válkou a rok po ní vyučoval na ČVUT (tzv. profesura kreslení), kam také hned po válce ZS nastoupil. Obor ale roku 1946 přešel na nově vzniklou Pedagogickou fakultu UK i s profesory (Boudou, Lidickým a dalšími). Zpočátku byl ve své tvorbě ovlivněn surrealismem, Skupinou 42 a kubismem. Celé jeho dílo je spjato s přírodními a krajinnými motivy. Od r. 1947 se v jeho tvorbě začal promítat impresionismus, ovlivněný Slavíčkem a Pruchou. Mezi jeho nejvýznamnější prvotní díla patří cyklus Zahrad (1958 - 1960). Od r. 1960 se jeho tvorba začíná ubírat směrem k abstrakci. Původně se věnoval krajinomalbě, posléze přešel k plošnějším, jednodušším a geometričtějším kompozicím a hledání barvy. Plochu obrazu transformoval do topologicky uspořádaného pole variovaných prvků a pro svou tvorbu začal používat od r. 1964 i počítače. Postupně v 70. letech začala jeho tvorba přecházet od rastrovaných obrazů k zobrazení velkých detailů a struktur prvků, s důrazem na obrysovou linii. Všechna jeho tvůrčí období jsou vázána na přírodní a společenský prvek. Pracoval v cyklech, realizoval řadu prací umístěných do architektury a zabývá se také bibliofiliemi. Vystavoval na řadě prestižních domácích a světových výstav a jeho díla jsou uložena v českých, evropských i světových sbírkách.
Autor viz Ch 15/303.