Olej na plátně, 55 x 95,5 cm, rámováno, datace 1894, signováno vpravo dole Jaroslav Věšín Mnch. 894, zezadu opatřeno štítky a razítky.
Vystaveno a publikováno:
Klasikové 19. století, obrazy ze sbírky Karlštejnská a.s., Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 5. 4.–27. 5. 2012, str. 92.
Publikováno:
Zlatá Praha, roč. 1899, č. 35, str. 412.
Jaroslav Věšín se v nabízeném obraze projevuje jako mistr realistického zachycení. Daný motiv lovecké družiny s povozem a psí smečkou autor malby podává s citem pro detail. Daří se mu zachytit jak rozličné výrazy aktérů honu, jejich rozpoložení a psy s jejich odhodláním, tak krajinný ráz v zimním období. Ve středu obrazu hrají hlavní roli koně, jeden bílý, druhý hnědý, oba jsou důkazem živoucího pohybu, jenž je podtrhnut tříštěním hladiny kaluží. Po levé straně kráčí dva nimrodi, držící lovecké psy pod kontrolou, v poklidu si naplňující dýmku. V saních tažených koňmi sedí honorace, jež se nejspíše již těší na nadcházející honitbu. Po pravé straně, více osamocen než většina skupiny, kráčí zádumčivý střelec, vykračujíce sám ve sněhové pokrývce. Téma je raženo ponejvíce horizontálním pohledem a všichni aktéři jsou vesměs v jedné linii. Věšín zde neopomíná krajinu v tomto případě jako kulisu motivu, a nijak ji neubírá na kvalitě vypodobnění, i když s určitou malířskou zkratkou. Obraz plně potvrzuje autorovo pověstné mistrovství v zachycení reálií, motivů lidského díla, konání. Podané dílo je výborným příkladem Věšínovy tvorby.
Malíř, studoval u A. Lhoty na AVU v Praze a K. Pilotyho v Mnichově. V roce 1884 opustil Mnichov, odešel na Slovensko, kde maloval výjevy ze života slovenského lidu a v roce 1887 uspořádal z těchto prací výstavu v Martině. V roce 1889 se vrací do Mnichova a odtud se stěhuje do Sofie, kde se roku 1897 stává profesorem na zdejší malířské škole. Je jmenován dvorním malířem Ferdinanda I. Ze Sofie obesílal výstavy v Praze, Mnichově a St. Louis. Byl členem Krasoumné jednoty a Jednoty umělců výtvarných. Maloval žánry a krajiny. Rád vypracovával konkrétní děj, smutný i veselý, příhodu ze života. Oblíbil si svět slovenského a později bulharského venkova. Tam čerpal náměty ze života prostého lidu. Vždy používal výrazné, syté a jasné barvy. Byl náruživým lovcem, proto také lovecké scény byly častými motivy jeho děl, stejně jako výjevy z vojenských cvičení bulharské armády. Jeho obrazy často publikovaly časopisy Světozor a Zlatá Praha.
Autor viz T 2/649, TB 34/308, B 10/482, NEČVU 2/903.